Syřané pálili po izraelských letounech, raketu zničil nový systém Arrow
Dva dny před odletem nás takto motivovaly titulky ve všech zpravodajských službách, ale ani to nás neodradilo od dobrodružství na Blízkém východě. Přece jen už jsme měli všechno zaplaceno a vyhodit oknem tolik peněz kvůli strachu nám prostě nesedí. Náklady na živobytí jsou v Izraeli nebývale vysoké. Cena ubytování je možná až extrémní a to včetně AIRBNB, takže v tomhle případě se absolutně nevyplatilo bydlet u někoho. Nakonec jsem sehnal na poměry královskou nabídku studia v hotelu Rich Royal Suites za 700 Kč/os./noc přímo vedle letiště a asi 150 metrů od pláže. Liboval jsem si ale jen do chvíle, než jsem zjistil, že Ryanair na tohle letiště nelítá ani přibližně, nýbrž na nějaký zašitý 60 kilasů od Eilatu. Prostě jak když letíte na Stansted, ale do centra Londýna je to ještě hodinka cesty. Místní letiště slouží pouze k vnitrostátním letům, dá se využít třeba k výletu do Tel-Avivu, ale cenu ani podmínky pro turisty jsem nezkoumal.
Poušť, kam se podíváš
Podobně jako u tripu do Říma nám znova první den začíná takřka po půlnoci - odjezdem v 1:30 z Brna do Bratislavy. Podobně jako tehdy je ráno pár stupňů nad nulou, ale já jsem si odmítl vzít bundu do destinace, kde bude minimálně 25 stupňů a tak se na Mlýnských Nivách klepu 20 minut jak ratlík jenom v mikině. Pak už nás ale vysvobozuje noční bus na letiště a tam už je to paráda. Dorážíme na místo 3 hoďky před odletem, jak radí všichni možní znalci, cestovní agentury a blogy - prý se při kontrole zapotíme. Realita je ale úplně jiná. Na letišti ani noha, sekurita zavřená a tak se jen tak poflakujeme a místy chrníme. Samotná kontrola pak proběhla jako každá jiná, znuděnej oficír se mrknul na pas a poslal nás dál.
Let trvá něco přes 3,5 hoďky a pak už nás čeká kontrola, tentokrát na straně druhé. Naše fronta docela odsýpala, a tak jsme cca za půl hodiny obdrželi štempla do pasu a byli vpuštěni do země. Paninka se zeptala akorát kam jedem a jak dlouho tam budem a to bylo vše. Zlé jazyky hovoří, že pokud se jim nezdáte, tak vás nechaj vyslíknout aji z trenek, naštěstí to ale nebyl náš případ. Taky jsem četl, že už se nedává štempl, ale místo toho prej kartička s délkou pobytu, kterou se vyplatí mít vždy po ruce. Vypadá to však, že striktní kontroly a jiné módní trendy se nosí jen v případě, že cestujete s izraelskými společnostmi. Na parkovišti už na nás čekal Eilat Shuttle, který je zkoordinovaný s přílety a jede přesně hodinu po přistání. Pokud vás však dusí kontroloři déle, autobus počká. Rezervace i platba probíhá online, kde si i vyberete svůj hotel, u kterého vás vyhodí. Seznam je ale poněkud zastaralý a tak jsem musel detailně študovat mapu, abych vybral jinej, kterej je nejblíž tomu našemu.
Cesta z letiště vede pouští, je dost nezáživná a trvá cca 45 minut. Obecně pokud se ocitnete kdekoliv mimo město, vidíte jen kameny a kameny. Vše obklopuje Negevská poušť. My se ale konečně dostáváme do cílové destinace a vstřebáváme sluneční paprsky. Hned jsem vlítl do moře, který kupodivu nebylo tak studený a podle místních zdrojů mělo 21-22 stupňů, vzduch kolem 27. Večer jsme se prošli po místní promenádě, udělali si jídlo a celkem zavčasu šli strhaní na kutě. Den byl dost náročnej a ten další nám začíná už před šestou hodinou, takže je potřeba nabrat síly.
Klimatizace za každýho počasí
Ráno bylo krušný, čekal nás komplexní výlet přes Mrtvé moře do Jeruzaléma a Betléma, a jelikož je to přes 300 km, museli jsme vstávat před šestou. Už při plánování jsme dlouho debatovali, jestli zvolit organizovaný výlet, nebo se vydat na vlastní pěst, ale nakonec jsme šli do první varianty už jen z toho důvodu, že to vyšlo cenově téměř nastejno. Dalším důvodem proti izraelské MHD byl také fakt, že busy můžou jet klidně o půl hodiny dřív, nebo taky o půl hodiny pozdějc a vzhledem k velmi nefrekventované sítí Eilat - Jeruzalém by se nám nechtělo zůstat trčet někde uprostřed země.
První zastávka kolem deváté ráno byla u Mrtvého moře, kde jsme si zarajtovali ve slané vodě a ověřili si, že to fakticky nadnáší jako sviňa. Za tuto srandu ale zaplatíte nepříjemně mastným pocitem, jak kdybyste se vyváleli v oleju a chytnout pak do ruky foťák nebo mobil je za trest. Do vody doporučuju nějaký botky, protože dno je šíleně ostrý od solných kráterů, což jsem otestoval hned záhy, když jsem tak dlouho máchal rukama kolem sebe, až sem se řízl do zápěstí. A mít pořezanou pracku v extra slané vodě je fakt k nezaplacení.
Dalším místem k vidění už byl samotný Jeruzalém. Počasí řádně přitvrdilo a nemít s sebou mikinu, asi bych to nezvládl. Anglicky mluvící průvodkyně to pěkně hnala, což jsem vzhledem k povětrnostním podmínkám kvitoval, ale za jiných okolností by tři hodiny na vstřebání všech zážitků nestačily. Jádro Jeruzaléma je dech beroucí, zeď nářků doslova třešničkou na dortu. K lepšímu dojmu nám opravdu scházelo akorát hezčí počasí. Kdo chtěl, mohl zůstat další 2,5 hodiny ve městě na vlastní pěst, kdo ne, odjížděl do Betléma.
Na začátek je potřeba říct, že se jedná o autonomní území Palestiny, takže ke vstupu je potřeba pas. Lidi uvnitř jsou víc podobní turecké nátuře - víc halekají, víc vám něco cpou a nabízí, jsou dotěrnější. Za to musím pochválit Izraelce, kteří jsou v tomhle ohledu překvapivě mírnější. V Betlémě není kromě chrámu zajímavého asi nic, navíc ten se už dlouhý léta rekonstruuje, takže to taky není žádná hitparáda, ale aspoň se můžete mrknout na údajná místa, kde se narodil Ježíš.
Kolem 6 hodiny večerní jsme pomaličku mířili zpět a jelikož jsme byli zřejmě málo vymrzlí, frajer okotlil klimu na max, aby nás trošku rozveselil. Tak jsem po cestě vyzkoušel aspoň svůj vůbec první falafel v životě a hned mi bylo hej.
Mohl by ses mrknout na účtenku, kolik stál ten sýr?
Včerejší celodenní výlet stál za to, ale v kombinaci s předchozím cestovním dnem už toho bylo trochu moc, tak jsme se rozhodli věnovat dnešek pláži a místním atrakcím. Dopoledne jsme se byli projít podél pláže až k Dolphin Reef a korálovým útesům, nicméně placeného vstupu jsme nevyužili a nechali to radši až na jindy, kdybychom se náhodou na místo vraceli s malýma harantama.
Odpoledne už patřilo poctivé válendě na pláži a večer jsme šli okusit něco z místních specialit. Domácí kuchyně se servírovala jen pár kroků od hotelu ve velice příjemném a přátelském prostředí. Původně jsem chtěl zvolit Jerusalem Mix neboli mišmaš zvířecích vnitřností, ale neměli prý čerstvé suroviny, tak jsem si nakonec dal něco, jehož název si nepamatuju, ale vypadalo to jako poctivej gulášek, akorát s vařenou mrkví k tomu a kombinací brambor a rýže. Bětuška šla do klasiky - humus s houbami a arabským chlebem. Vůbec humus jsme do sebe za celou dobu cpali horem spodem a musím říct, že byl daleko lahodnější, než ten z Lídlu. Co se týče jídla, ceny jsou zde podobné. Pivo stojí dvacku, sýr taky dvacku. Problém je, že dvacet šekelů je 7x víc než českých korun, takže za žádnou cenu nepřepočítávat, nebo se vám bude chtít brečet. A ještě jedna věc - z účtenky rozhodně nepoznáte, která položka byla sýr :)
Jordánsko i Egypt na dohled
Poslední plnohodnotný den před odletem jsme ještě chtěli zvládnout návštěvu Timna parku. Protože jsme předem nevěděli, na který den tento výlet připadne, neobjednával jsem ho předem. Jenže včera večer už bylo v turistickém centru zavřeno a tak nezbylo nic jiného než spolehnout se na moderní technologie a zabookovat to přes mobil v rámci hotelové wifi. Po dvacetiminutovém čekání na stanovišti jsme začínali být trošku skeptičtí, že to asi nevyšlo, ale najednou se zezadu vyřítil děda s dodávkou a už jsme to mašírovali 25 kiláků na sever.
Kdo by však čekal zelenou přírodu, tak by se nedočkal. Timna je tak trochu jiný park. Před strašně dlouhou dobou tam Egypťané těžili měď a vzhledem k tomu, že je to opět uprostřed pusté pouště, nenajdete tam nic jinýho, než spoustu kamení a přírodních skalních útvarů, který se tam zformovaly. Park je dost rozlehlej a připomíná tak trošku safari, bez auta se tam nedá nic dělat. Vstup stojí 49 šekelů, my jsme ho v rámci túry měli za 35. Na celou prohlídku stačí asi 3 hodiny, včetně kterých vám na začátku pustí krátký film mapující historii parku a na závěr si zase můžete namixovat lahvičku několika druhy barevného písku.
Odpoledne jsme šli ještě omrknout jordánský hranice, Eilat totiž leží v cípu, odkud je to do Egypta i do Jordánska asi 5 kilometrů. Původně jsme i zvažovali jednodenní výlet do Petry. Jenže víza, výstupní taxy a celková byrokracie kolem prostě 24 hodinám na jordánské půdě nenahrává. A vzhledem k low-cost povaze celého tripu se nabízí otázka, jestli nevyjde levněji počkat si na přímý let do této země.
Zpátky do Evropy
Další ráno už nás čekal jen ryze cestovní den. Shuttle na letiště čerpal tradiční akademickou čtvrthodinku, na což jsme si už zvykli. Na letišti se tentokrát přiostřilo v rámci výslechu a osobních otázek, naopak zavazadlům skoro nikdo nevěnoval pozornost. Po asi 4 levelech kontroly jsme si dali nejdražší a zároveň nejhnusnější kafe za celou dobu (možná i v životě) a pak už následovala rutinní záležitost Bratislava letiště > nákupní centrum Eurovea > o trochu lepší kafe > Student do Brna.
Někdo tvrdí, že Izrael je velmi nebezpečná země. Nám však připadla naopak velmi bezpečná. Izraelci si velice svědomitě střeží svůj prostor a myslím, že ke konfliktům s civilisty tam téměř nedochází. Ale třeba se pletu a my jsme měli jen trochu štěstí. Každopádně výlet stál jako vždy za to a opět nám o kousek rozšířil obzory.
Zajímavé poznatky:
1. Ve Vaňkovce borec vyměňuje přímo šekely, jinak se to řeší přes dolary až na místě
2. V Izraeli lze použít MHD Egged - http://www.egged.co.il/HomePage.aspx
3. Výlety můžete koupit předem na https://www.touristisrael.com/
4. Doprava z letiště: https://eilatshuttle.com/ nebo pomocí MHD, ale booking dopředu je možný pouze po telefonu a nebo na stránkách v hebrejštině
5. Do Izraele nejsou potřeba víza, jen platný pas. V něm byste neměli mít razítko ze sousedních arabských států, jinak budete mít problémy - je prý výhodnější si pořídit nový pas.
6. Pokud chcete překročit hranice, platí se výstupní taxa kolem $35
7. Obchodní centra mají zabudované bezpečností rámy a procházíte kontrolou pomale jak na letišti.
8. Obchody jsou zde typu večerka, co má otevřeno nonstop. Až poslední den jsme našli jeden normální supermarket, kde byly ceny dokonce i o polovinu levnější
Žádné komentáře:
Okomentovat